Stavba Národního domu
Činovníci Vzájemné záložny podali žádost obecní radě města Moravských Budějovic, že hodlají z domu čp. 60, 61 a 62a ve městě zřídit jeden dům – hostinec. Tyto domy byly záložnou již dříve vykoupeny. Roku 1890 za 11 tisíc zlatých od Antonína Čermáka dům čp. 61, v němž byl hostinec „Na rovině“. V roce 1891 koupen dům čp. 60 od pekaře Jiřího Mittnera a jeho sestry Pavlíny za 8.500 zlatých a konečně v roce 1892 od řezníka Františka Musila za 4.000 zlatých dům čp.62a.
Dne 26. Července 1892 se za účelem zamýšlené stavby sešla komise a odebrala se na místo samé, kde zjistila toto: aby se mohl postavit plánovaný jeden dům dle předložených plánů, bude třeba domy čp. 61 a 62a rozbořit až do základů, dům čp. 60 se v některých částech ponechá a přizpůsobí. Bylo dohodnuto, že mezi nově postaveným domem a sousedním domem, který patří manželům Františkovi a Anežce Kneslovým čp. 62a, bude ponechána ulička v šířce 272 cm, z které povedou dveře do krámku, kuchyně a komory. Tyto místnosti se nacházejí v přízemí.
Vzájemná záložna hodlala v přízemí nově postaveného domu mimo jiné zřídit také pekárnu. Komise se shodla, že tato se zatím stavět nebude. Dále bylo konstatováno, že stavba nového domu bude postavena vesměs z tvrdého staviva, tvrdou krytinou buď křidlicí, nebo břidlicí zakryta a sklepy budou klenuty.
Přítomný stavební znalec Raimund Wolf, stavitel z Třebíče podal svoje vyjádření takto: „Proti stavbě dle předložených nákresů není z technického stanoviska, co k namítnutí an veškeré zdi dostatečnou sílu mají, výška světnic a veškerých místností vyhovuje zákonitým požadavkům, jenom okno do kuchyně by se mělo rozšířit o 50 cm pak z jednoho záchodu, jak v přízemí tak v I. Patře pisoár pořídit a sice tím způsobem, že by se zdi u záchodu o 60 cm do dvora ustoupilo. Dále se podotýká, že jak střecha tak i komíny a půda vše dle zákona upravena býti musí, půda musí býti opatřena železnými dveřmi a vůbec musí být stavba dle stavebního řádu provedena.“ Podepsán Raimund Wolf, stavitel.
Komise navštívila také sousedy jak z jedné, tak z druhé strany, kteří do pořízeného protokolu zanesli svůj souhlas se zamýšlenou stavbou a stvrdili toto prohlášení podpisem. Majitelé domů čp. 59 Gottfied a Regina Hetmerovi se vyhradili, že vše, co se na jejich domě při stavbě poškodí, aby bylo od stavební strany opraveno a také, aby rýna čili okap od jejich domu byl ponechán tak, jak je. Sousedé z čp. 62a, manželé František a Anežka Kneslovi podepsali prohlášení bez námitek.
Povolení ke stavbě bylo uděleno 15. září 1892. Stavba mohla být tedy zahájena. Veškeré práce byly prováděny takovým tempem, že již za rok byla stavba hotova, proto předseda Vzájemné záložny JUDr. Eduard Špatinka žádá městskou stavebné komisi o povolení k obývání a užívání této budovy. Komise se dostavila na právě dokončenou stavbu, kterou si důkladně prohlédla a uznala, že provedená stavba odpovídá schváleným plánům ze dne 15. září 1892 pod číslem 405. Komise tedy konstatovala, „že je stavba tato k obývání a k užívání úplně způsobilá.“ Dům dostal čp. 60. C. k. Okresní hejtmanství ve Znojmě již před dokončením stavby udělilo povolení ke zřízení pekárny, dne 12. srpna 1893, také povolení ke zřízení divadla a 23. srpna téhož roku byla udělena hostinská koncese.
Národní dům byl otevřen slavností dne 9. a 10. září 1893 za spoluúčasti předních spolků ve městě, jako byl Budivoj, Sokol a v roce 1891 založeného ženského pěveckého a vzdělávacího spolku Eliška Krásnohorská. V sobotu 9. září se konal v Národním domě slavnostní večer, při němž promluvil čestný občan města, spisovatel P. Václav Kosmák, ředitel místní měšťanské dívčí školy pozdější okresní školní inspektor František Funtíček a Eduard Adamík, činovník Sokola. V neděli ráno 10. září budíček, pak mše svatá před Národním domem. I zde promluvil P. Václav Kosmák. V poledne v Národním domě banket s přípitky, odpoledne průvod do Háje, kde bylo veřejné sokolské cvičení. Večer lampionový průvod a po něm ples v prostorách Národního domu. Po otevření byly na dvoře přistavovány dřevníky, jatky a chlév pro jateční dobytek. V roce 1894 byla postavena kuželna a zahradní restaurace. Stavba s přístavbami a vybavením stála 12 tisíc zlatých.
Ve druhém týdnu prosince 1957 byl předán do užívání nový sál čs-sovětské družby. Byl vybudován ze třech menších místností v 1. patře nad schodištěm blízko vchodu do hlavního sálu dosti rozsáhlou stavební úpravou. Sál měří 85 m² a pojme na 100 osob.
autor textu: František Vlk
